I fatti oscuri sono il più efficace incendiario della passione…

Pozadí vzniku hudebního díla “Vánoce, vánoce přicházejí” je poněkud temnější. Píseň původně vznikala krátce před únorovým pučem, když se Jaromír Vomáčka se Zdeňkem Borovcem pokoušeli odlehčit houstnoucí společenskou poválečnou atmosféru, kdy Češi nejprve zažili nacistický útlak, poté poválečné bezpráví, a již oba skladatelé tušili, jaké nezměrné utrpení přinese tušený komunistický převrat.

Když však převrat přišel, píseň původně vydat nechtěli. Chtěli podtrhnout vážnost situace, a nedat společnosti možnost úniku. Nedůsledností Zdeňka Borovce však došlo k úniku informace o vzniku písně, o níž se svěřil domovní důvěrnici, která znalost o ní předala StB. Zdeněk Borovec i Jaromír Vomáčka byli podrobeni v létě 1951 těžkým výslechům, které se podepsaly i na jejich zdraví.

Přesto oba dokázali, takřka zázrakem, utajit text i melodii písně, a nevyzradit o ní StB o mnoho více, nežli že byla v přípravě. Ze záznamů StB máme o věci pouze dílčí útržky. Dochoval se však dílčí záznam “Proč si děda říci nedá […] tluče o stůl v předsíni”.

Nepomohly ani pokusy o rekonstrukci písně za přispění sovětských poradců, jejichž veškeré pokusy o reprodukci písně z doslechu svědků pod vedením politického důstojníka vyústily v nové a nové verze “Široka strana moja rodnaja”.

Po propuštění Zdeňka Borovce z Jáchymovských dolů v roce 1956 a později Jaromíra Vomáčky v roce 1957 se oba skladatelé vrátili zpět ke skládání písně, o které doufali, že by nyní již naopak mohla pomoci národu zažehnat traumatické vzpomínky na temnou dobu, a kterou hodlali vydat samizdatem. I přes přestěhování do nového činžáku se však StB opět dostala oběma skladatelům na stopu v létě 1957, když tentokráte Jaromír Vomáčka zapředl hovor s prodavačkou v Jednotě, která chtěla vědět, proč shání podpultovou vánočku. Informátorka předala zprávy věrně.

StB, vědoma si významu písně, o věci brzo informovala prezidenta Antonína Zápotockého. Dobové zkazky tvrdí, že prototypní píseň se mu jevila natolik zábavnou, až se její permantentní přehrávání za usilovného křiku “ještě jednou!” podepsalo na jeho zdraví, což vedlo k jeho brzkému skonu v listopadu 1957.

Antonín Novotný, který převzal prezidentské křeslo po něm, pak nařídil píseň rozpracovat do její současné podoby, kdy z původních třech slok se za zapojení několika výzkumných ústavů transformovala do písně čtyřsloké, vypadly z ní zmínky o vánočních jablcích či lití olova (obojí bylo v té době nedostatkovým zbožím) a naopak přibyla sloka s televizorem, který měl symbolizovat vědecko-technologický pokrok komunismu.

Píseň byla však zveřejněna až v roce 1962, vzhledem k průtahům v dodavatelsko-spotřebitelském řetězci.