Qual è il tuo sguardo? È un “problema” così grande come lo spettacolo dei media?

Jistěže to je do nějaké míry problém. Muži tvoří asi polovinu populace a pokud je jich značná část nějakým způsobem nešťastná, tak se to samozřejmě časem na té společnosti podepíše, zejména pokud je ta část už dostatečně velká.

Zaujala mě informace, že větší problém mají lidé z nižších sociálních kruhů, protože v mém okolí jdou zrovna tito ze vztahu do vztahu a nemají problém najít dalšího partnera – ano, obvykle ze stejného sociálního okruhu.

Přijde mi, že v dnešní době je méně šancí se poznat než třeba před desítkami let. Tinder a podobné aplikace tohle rozhodně nesuplují…
Nebo jsem prostě vypadal jako trapák, co strašně moc hledá šuk. Jsem rád, že už tohle řešit nemusím.

Můj názor je takový, že mladým chybí vzory (jakože buď jim rodiče/prarodiče nic neukazují nebo předvádějí něco, co je blbost), tak se podporují mezi sebou a zůstávají v bublině. Žijeme v době, kdy je nejvíce dětí z nesezdaných a rozdělených či kombinovaných párů. Porno je více dostupné. Svoboda je skvělý pocit, protože nemusíš dělat kompromis.

Nevsiml jsem si ze by si holky stezovaly na nouzi o napadniky, takze bud to neni takovy problem, nebo se vyrazne zvysilo podvadeni a chozeni s vicero partnerkama naraz, a nebo i holky zacinaji byt ve vetsim mnozstvi dobrovolne single a nikdo na to nepoukazuje. Ja osobne si myslim ze je to prehnane nafoukly a ten system se sam dokaze vybalancovat tim jak holkam kolisaji naroky a potreba filtrovat. Pro jednoduchost jsem uvazoval jen heterosexualni vztahy, ale predpokladam ze u gayu je ten problem mensi nebo prinejhorsim stejny.

F pro Matyáše

Oslovil jsem již několik žen i v reálu. Pokaždý mě odmítnou nebo ghostnou po pár zprávách nebo “zapomenou” na rande. Vzhledově průměr s tím že to kompenzuju posilovnou. Kdybych aspoň mohl říct že to je třeba chováním nebo charakterem ale myslím si že mi ani nechtějí dát šanci mě poznat. Už mě to přestává bavit a spokojuji se se samotou.

Strašně se mi líbí, jak v té reportáži (krom úvádějícího moderátora) je přesně jeden chlap a jeden sociolog (který řeší, jak strašně složité to mají ženy). 😀

Je náročný se jako chlap osamostatnit. Většina to vyřešila tím, že si někoho našla. Ten NĚKDO jim totálně zkurvil život, a teď trčí v napicu vztahu kde je vše na půl.


It is what it is.

Mně je 21 a už jsem to vzdal, a že mi je zatraceně líp než furt v hlavě doufat//chtít/přesvědčovat/věřit/přát si, že teď to vyjde, že to je ta pravá. A to by ani nemusela být ta pravá, lidé se poznávají v průběhu vztahu a ovlivňují navzájem sami seb… ale co to tu placám, já o vztahu vím hovno, protože jsem žádný neměl 😀

Realita pro mě byla, že se buď budu dál “snažit a vyhledávat” a utápět se v tom jak to mám chudinka těžké a jak jsem osamělý, a nebo se na to vykašlat (v podvědomí to člověka bude trápit dál, ale to snad jednou přejde).

Takže lovu zdar jiným, já jdu holt pokračovat v existenci bez tohoto životního aspektu.

Here, I fixed it for you: “Ženy jsou raději samy, než aby se spokojily s nekvalitními partnery.”
Případně: “Muži nemají ženám co nabídnout a zůstávají sami.”

Jako jo, určitě to pro chlapy bylo jednodušší, když byla žena nevzdělaná, těhotná a bosá. Stačilo nosit domů peníze. Jednoduchý. Že by po nich někdo najednou chtěl třeba skutečné rovnocenné partnerství? To ne, to je moc namáhavý.

Pro mě to problém není. Mám víc času na sebe a nemusím řešit hovadiny

Raději budu sám, než v nějakém toxic vztahu, jen proto, abych byl ve vztahu.

U té mladší generace mužů za to můžou určitě ty divné brokolicové účesy, jak se teď všude nosí. Kdybych byl ženou, tak se s něčím podobným rozhodně nepářím.

Mně je 22 let. Jsem panic. Nikdy jsem neměl přítelkyni, nikdy jsem nepolíbil dívku, nikdy jsem se s žadnou nedržel za ruce. Nikd yjsem nebyl na žádné party. Jsem abstinent. Od doby, co jsem odešel ze střední školy, tak si připadám, že přešlapuju na místě, jsem v jak psychické, tak fyzciké krizi. Chápu, že většina toho všeho je z naprosté většiny moje chyba, jsem moc pohodlný anebo líný, nedokážu říct, nedostatek motivace a disciplíny či odhodlání. Já osobně si připadám jako zklamání, ač rodiče tvrdí opak. Reálně to jediné, co dělám, dělám jenom kvůli mým rodičům a prarodičům, protože není nikdo, kvůli komu bych se vnitřně chtěl snažit – studuju. Fakt, že jsem introvert a od přírody nesmělý tomu moc nepomáhá. A radši rezignuju než se pokoušet o “bláhové” hrdinství. Několikrát jsem přemýšlel o sebevraždě, ale jsem moc velký zbabělec, abych se o něco takového pokusil. Doufám, že mě za tenhle výkřik do prázdna nebude někdo hejtovat.

Uměle vytvořený problém, co má odvést pozornost společnosti od ztráty soukromí, umělého zvyšování cen základních potřeb a toho, že zdravotní pojištění pokrývá čím dál tím méně zákroků zatímco elity bohatnou. 👆🤓