Anche se mi piace la cucina di mia nonna, devo ammettere che non mi piacciono le sciocchezze dei ricettari “ricette di qualità delle nostre nonne”, perché le nostre nonne usavano sempre solo gli ingredienti più economici e di minor qualità. Per esempio. Gothai invece degli annegati, Hera invece del burro, ecc.

babicka nevim, ale moje draha maminka umela tak 3 jidla dobre a zbytek byly hrozny blafy 🤣

Čert vem recepty na talíř, ale takový československý Braun byl sice “Gothaj mezi opiáty”, ale heroinu nebylo třeba.

A samozřejmě pervitin – ten to dotáhl od náhražky ke světovému exportu.

Blbý je, že tvůrci těchto receptů se sotva stali prarodiči…

Co bych dal za to, aby mi moje babi mohla ještě jednou udělat nějaký ten blaf.

V týchto reláciách vždy olivový olej musí byť extra panenský, cukor trstinový, a víno, aj keď cele sa vyparí musí byť „kvalitné“.

Recepty našich babiček jsou IMO primárně cílený na starší lidi. Třeba na lidi 50 plus – prostě lidé, co si chtějí připomenout své dávno minulé dětství a se svou babičkou už nemají šanci si o oblíbených receptech poklábosit. A jejich babičky se mohly narodit ještě za císaře pána. To Gothaje a jiný šmakulády ještě nebyly – tedy podle mě to může být legiti.

je to kýč, fráze vyplňující prázdnotu života lidí, kterým se svět mění pod rukama a oni mu nestíhají rozumět. Že někdy dřív byl svět tak nějak v pořádku.

Tak historicky spousta věcí byla taková po babicovsku. Když nemáš dost vajíček, dej tam mlíko. Když nemáš na rajčata, dej tam kečup. Když nemáš dost omáčky, nacpi tam mouku. Nebo strouhanku.

A některé ty recepty byly skvělý, ale dost velká část je prostě ve stylu “nemáme dost pro všechny, tak to nastavíme/nahradíme něčím levnějším.

Moje babičky jsou mrtvé. Vařím lépe než obě dvě dohromady.