Saluti
Di recente ho guardato l’analisi del libro "Čechoraj" da Jiří Ovčáček dal canale sulla spazzata E sono rimasto incuriosito dalla critica di Jan Hus e degli Hussiti, che menziona nel libro Ovčáček … che è qualcosa che ho incontrato per la prima volta. Nella popolazione generale (principalmente a causa dell’indottrinamento scolastico), l’oca è vista come una figura positiva che si oppone "La chiesa malvagia e i cattolici fanatici"quindi lo sguardo "diffamatorio" L’eredità dell’hussite nel nostro paese è molto insolito per me.
Sono abbastanza consapevole che nella prima repubblica. E sotto il regime precedente di nuovo perché gli hussiti erano visti come "Combattenti di classe dei lavoratori"quindi non ci può essere uno studio imparziale della storia.
Tuttavia, sarei interessato all’aspetto di qualcuno che è più interessato a questo periodo o in cui viene presa la narrazione della critica di HUS e Hussites e se ha una vera base.
Český vztah k husitům a kritika Husa
byu/TheFairborn inczech
di TheFairborn
14 commenti
Jelikož nezničili KDU-ČSL, tak je nemůžu vnímat pozitivně. Selhali.
Hus byl jako Luther a Kalvín docela v pohodě, ale ta horda co povstala tam už to bylo horší.
Ale každej kdo u nás mlátil Germány byl potřeba, jen teda jsme nepochopili, že až je s konečnou platností po druhé světové vyženeme, že by to chtělo převzít ty fabriky.
Místo toho v roce 2025 lidi nakupují v Německém Lidlu, Kauflandu, Penny a Globusu.
Asi takhle. Nemá smysl diskutovat o historii s někým, kdo do toho zatahuje emoce. Což znamená, že vést diskuze o Husitech se v ČR nedá.
Vážně někdo čte věci od Jiřího Ovčáčka?
Je potřeba si uvědomit že učení Jana Husa nerovná se Husité.
Husité vznikli jako taková militaristická antikatolická organizace.
Hus se nechtěl ODTRHNOUT od katolictví. Chtěl pouze REFORMY.
Vadilo mu kolik bohatství kněží hromadí, že se papež povyšuje nad Bibli, že se prodávají odpůstky atd. Církev se totiž proměnila v podstatě v světskou organizaci, kterou bychom dnes už přirovnali spíš k sektě.
No a když ho upálili v Kostnici tak z toho byl samozřejmě problém. Protože Hus byl obecně vnímán jako dobrý a učený člověk a navíc byl rektorem pražské univerzity.
Jen tak pro představu v podstatě je to ekvivalent toho, kdyby jel třeba nějaký evropský premiér do Bruselu jednat o nějakých reformách kvůli korupci a rada EU ho nechala zavřít a popravit. Dokážete si to představit? Já moc ne.
A stejně to bylo i tenkrát.
Husité začali jako zajímavá myšlenka, která bohužel přerostla v podstatě v jakýsi terorismus.
Nakonec je to vlastně asi dobře, že umírnění husité vyhráli, jinak by to tu asi vypadalo opravdu hrozně.
Teroriste a zlodeji. Chapu vzdor cirkvy, ale cesta ktera byla vybrana pusobila i dost proti lokalnim lidem stylem bud jsi s nama nebo proti nam.
Kritika Husa vyžaduje trochu blíže pochopit okolnosti, hezky to popsal Pavel Šafr ve své knize Češi mezi pravdou a lží.
O husitech tam samozřejmě taky píše a dalo by se to shrnout tak, že vyplenili a rozkradli všechny církevní usedlosti co jim přisli pod ruku. A protože tehdy to byli studnice vědění a bohatství, tak nás tím poslali do naší vlastní doby temna, ze které jsme se jen horko těžko dostávali v následujících staletích.
Hus by s jejich činy asi moc spokojený nebyl. Husovi šlo převážně o morálku lidí v církvy a ve vládnoucí vrstvě a to natolik, že v Kostnici kde mu byla dána možnost ustoupit a nechat si život, udělal přesný opak a ve svém proslovu se do nich ještě naposled pustil.
moje expertíza je pouze přečíst opus magnum Petra Čorneje a obecně se zajímat o pozdní středověk/raný novověk.
Lidé se vždy budou dělit na ty, kteří preferují řešení (latentních) konfliktů odkazem na řád, pořádek a na ty, kteří je chtějí řešit nastolením spravedlnosti (což znamená prohru privilegovaných). Husitské války jsou toho příkladem, je to konflikt vyvěrající z krize symbolického řádu představovanou církví a sv. římskou říší. Takže ano ten konflikt lze číst tak, že Hus byl sice good guy a pak jeho následovníci ve střetu s loajalisty uvrhli země k. české na dlouhá léta do strádání. Např. takový žižka krom vojenského génia skutečně náboženským fanatikem byl, mimo katolíků a umírněných byl zapálen i proti těm, kteří husovo učení posunuli o chlup dál a neštítil se je do jednoho pobít.
Druhý typ čtení konfliktu je to, že s absolutní mocí katolické církve se vyčerpaly legitimní možnosti vyjednání jiného modu vivendi, kdy násilná reakce, alespoň její první fáze, byla způsobena těmi kdo drží moc a jejich nenažraností/nezpochybnitelností.
Já jsem prostě názoru, že kdo seje vítr, sklízí vichřici. Husova teologie nebyla závadná ba naopak, ale prostě to nevyhovovalo římu/avignonu/whoever was there. A jejich neochota k dialogu a tvrdost jednání s husity přineslo zkázu.
Ale např nesdílím názor, že husitské války posunuly české země významně dozadu. Ač nemůžeš mnohaletý konflikt smazat ze stolu, tak to, že čechy/morava nebyly ekonomickým pupkem světa má úplně jiné důvody a bavíme se o době, kdy se Itálie nebo země Vlámů topily v penězích díky obchodu, bankovní sektor už akumuloval velký kapitál, atd.
Řekl bych, že na takové téma není odpověď, která by šla napsat do reddit komentu. Pokud tě to opravdu zajímá, doporučuju si pročíst nějakou vyloženě odbornou literaturu. Cokoli jiného zůstane jen na povrchní rovině a moc se toho nedozvíš.
Ale ve zkratce. Kritika Husa je často spojená s tím, že byl “radikální”. Už před ním byli mnozí kteří rovněž usilovali o změny. Dává se mu a jeho “týmu” za vinu zničení prestiže UK atd.
Co se kritiky husitů týče, můžeš se například zamyslet nad tím co jejich hnutí reálně přineslo. O jejich brutalitách nemluvě.
Hodnocení husitů a husitství je obtížné a dost záleží na osobní filosofii každého jedince. Také je třeba brát ohled na dobové myšlení a morálku.
Husa samotného považuji za jednoznačně kladnou postavu. Kázal proti zkorumpované církvi, kterou upřímně považoval za zlo, šlo mu o nápravu lidstva a spásu lidských duší a pro tuto víru byl ochoten i obětovat život. Jestli lze na jeho životě něco kritizovat, tak spíše jeho působení ve funkci rektora na UK a účast na dekretu kutnohorském, který přispěl k úpadku univerzity.
S husity už je to složitější a těžko paušalizovat. Podobně jako Husovi šlo většině zpočátku o spásu a vstup do nebe. Velice pěkně to rozebírá Čornej ve své knize o Janu Žižkovi. Přijímání pod obojí a další reformy byli pro husity natolik důležité, že hodnotově převyšovaly pozemské majetky a statky. Snadno si pak bylo možné zdůvodnit, že plenění a rabování pro věc husitství, pro spásu a pro větší slávu boží není hřích, ale pouhá nutnost, trnitá cesta ke kýženému cíli. Rozhodně nešlo pouze o ziskuchtivé lapky. Většinu husitů alespoň na počátku války skutečně motivovala víra.
Osobně je mi tak těžko husitství soudit. Radikální hnutí příliš v lásce nemám, ale umírnění husité bojovali za řadu ideálů, které jsou důležité i dnes. Kvůli husitským válkám jsme poté byly vlivem a hospodářstvím opravdu asi století pozadu, ale to už je opět moderní materialistické hledisko. Každá doba si bude husitství vykládat po svém na základě svých hodnot.
Já mám Husa sa snílka a idealistu, který je známý jen pro svou smrt. A husitské hnutí pokládám za bandu zavrženíhodných vrahounů. Nic pozitivního na nich nevidím. A ta jejich novodobá cirkvička je úplně mimo. Btw. Oni ještě existují?
Kladný vztah k Husitům a Husovi obnovil až František Palacký, který idealizovat Husa prakticky do roles Národního Patrona, který se postavil na odpor zlým Němcům. Pohled na Žižku byl podobně jako na Valdštejna – vojenský génius, který měl své stinné stránky. Onen status “nedotknutelnosti” jim přiřknul až komunistický režim, který z nich udělal rudou armádu středověku.
Realita? – co začalo jako náboženská diskuze přerostlo v krvavou revoluci, na které se mnoho lidí snažilo příživit. Mimo to husité byli kolikrát horší jak inkvizice, likvidace “heretiků” až již katolíků, či sekt jako valdénsští, adamité a jiné odnože byli na denním pořádku, fanatičtí husité pálili kostely, ničili sochy, vraždili mnichy, zakazovali věci jako karty, alkohol apod. Procesy byli často mnohem brutálnější, jelikož narozdíl od inkvizičních procesů té doby nepředsedal soudu představitel církve, který měl alespoň nějak načtenou příručku sakrálního práva, ale náhodný velitel místní jednotky husitů.
Když se podívám do historie, nabývám dojmu, že člověk jako takový má jako jediný učel využít, vypotřebovat, zničit a zavraždit cokoliv mu přijde do cesty. V tomto seznamu husité excelují. Tudíž nemůžu mít negativní názor. Neb to náš jest úděl.
Doporučuji knihy a další publikace profesora Petra Čorneje.
[https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_%C4%8Cornej](https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_%C4%8Cornej)
Jeho monografie *Jan Žižka* je fascinující (dostala cenu Magnesia Litera Kniha roku 2020). Obecněji se husitstvím (i po husitských válkách) zabývá jeho kniha *Světla a stíny husitství*.
Pohled na husitství se radikálně liší pokud o něm píšou katoličtí nebo nekatoličtí autoři (nebo dokonce ti komuništičtí). Každý si vybral a zdůraznil to své. Profesor Čornej se, jako jiní moderní historici, snaži na dobu dívat nezaujatě.
Osobně vidím problém v anachronickém nakládání s husitstvím. Neškolení autoři (asi i případ pana Ovčáčka) mají tendence dívat se na tehdejší dobu naší optikou (nebo dobou, ve které autor žil). Do svých úvah a rozsudků začleňují znalost následujících událostí posunutých často i mnoho set let do budoucnosti. Ale to je chyba. Lidé doby husitské žili přítomností a čerpali ze své (mnohdy nedlouhé) znalosti minulosti. Žili v určité kultuře, která je velmi odlišná od naší. Fanatický zápal velmi dobře popsal a vysvětlil profesor Čornej právě v knize Jan Žižka. Na husitství se nedá dívat bez znalosti křesťanství a jeho působení v pozdním středověku. Křesťanství bylo alfou a omegou tehdejšího člověka a celého společenství. Otázka spasení byla zcela zásadní. Bez znalosti rozličných reformních učení té doby (a hlavně důvodů, proč vůbec vznikla) se nedá hodnotit ani husitsví.
Osobně jsem si na husitství udělal takový obrázek, že do sebe narazily dvě strany, kde ani jedna nebyla ochotna ke kompromisu (tedy alespoň ne dostatečnému). Obě strany k tomu měly své důvody. Kompromis se našel po cca dvaceti letech válčení. I když to je velmi zjednodušující. Politická krize v Čechách začala dlouho před husitskou revolucí a pokračovala i dlouho po ní. Někteří klidně mohou namítnout, že vše skončilo až po Bílé hoře o dvě stě let později! Ale i to je asi velké zjednodušení, protože pro nekatolické autory se krize v té době naopak prohloubila.
Husitské války se hlavně rozebírají daleko více než Třicetiletá.
To byla daleko více brutální vyhlazovací válka, ve které Země Koruny České přišly až o 60 procent celkové populace. Především díky hladomorům a epidemiím, ale i rozsáhlým masakrům obyvatel.