Avverto non leggo i commenti, è solido.
Ma cosa vuoi dire, perché la gente non vuole andare all’esercito?
di Inevitable-Star-4730
Avverto non leggo i commenti, è solido.
Ma cosa vuoi dire, perché la gente non vuole andare all’esercito?
di Inevitable-Star-4730
40 commenti
Kazdej uz je general v CoD /j
Podle mě by se ten zájem zvedl, kdyby bylo víc známo, že tam ty platy nejsou na ty regiony, kde armáda působí, vůbec špatné.
Když se budu chtít nechat buzerovat od debilů, co mají funkci za to, že někde jsou dlouho, půjdu do korporátu, tam mě za to aspoň dobře zaplatí. 😀
Peníze
Ty platy nejsou zase tak super, jo můžete se na ty lepší dostat, ale trvá to, ten karierní postup je pomalý.
A za to máte plno povinností i když se nic neděje… třeba že najednou máte působit na základně na druhé straně republiky, takže čus známí, přátelé a rodino, uvidíme se teď jen o víkendech.
Pak jsou tu různé povinnosti co se vás týkají i ve volném čase, třeba trávu si nemůžete dát.
A když se zamyslíte jestli vám za to stojí… tak plno lidí si řekne že nestojí.
Peníze absolutně neodpovídají tomu co se od nich očekává + armáda u nás nedává společenskou prestiž která by to vyvážila jako je to třeba v USA. Nic jiného na tom není.
Znám pár lidí, kteří vstoupili, protože si od toho slibovali, že celá práce bude vlastně fitko zadara bez větší nutnosti mluvit s lidma a taky že dostanou levný ubytko a užijou si pro ně nadstandardní plat.
Vůbec nevím jak tam co probíhá, jestli je to normálně 8hod směnovka, nebo tam musíš bejt furt, nebo co.
Během školy jsem si mohl udělat stipko u ČD cargo a nešel jsem do toho jen proto, že se upíšeš na 5let práce v neznámých podmínkách.
Jediným skutečným důvodem jsou prachy protože být ve službě, nechat se buzerovat a v případě konfliktu riskovat život za mrzký peníz bude jen srdcař nebo blázen.
Jakožto člověk, který v AČR slouží to vidím jednoduše. Málo platí, to je vše.
Nezvažuju kariéru v armádě. Mám práci co mi dává smysl, nejsem dobrodružný typ a mám dost odpor k autoritám a buzeraci.
Když půjde do tuhého, nechci utíkat. Takže zvažuju předurčení a možná zálohu.
Podmínky náboru nejsou zajímavé. Každý soudný se nenechá oblbnout náborovým příspěvkem a chce slušný plat.
Proč by chtěli?
Bydlim v Brne blizko vojenske univerzity a naopak mi prijde ze je tu kazdy druhy mlady clovek vojak, tech lidi v uniforme denne potkavam desitky, zajemci porad jsou jen to asi neni tolik kolik bysme potrebovali pri dnesni bezpecnostni situace. Nekde jsem cetl ze kdyby sem rusko chtelo najet s tankama, mame prostredky branit jeden kraj zhruba tyden (jak materialne tak poctem lidi a zaloh), takze asi fakt potrebujem vic vojaku.
Nedostatek pozitivní motivace, naopak alespoň ještě relativně nedávno hromady nevyřešených problémů.
Osobní zkušenost: Noví velitelé čety jsou vybíráni dle plnění si “tabulkových služebních povinností”, a noví velitelé z Univerzity Obrany umí dobře vést akorát tělocvik. Nezkoumaly se jejich předpoklady pro vedení, či schopnosti. Někteří ani nebyli schopni zvýšit hlas když bylo třeba překřičet hluk a ochranu sluchu.
Starší velitelé zůstávali neschopní, jen se vzájemně plácali po ramenou.
Když se mluvilo o nasazení, tehdá do Afghánistánu, došlo mi že mí velitelé by byli větší nebezpečí než Tálibánci.
Věci jako že na polním výcviku se k jídlu rozdaly instantní polévky které jsme si jaksi neměli ani jak připravit?
Když se nedá věřit velení že jsou schopni udržet nás naživu…
Já bych nějaký výcvik potřeboval. Byl jsem párkrát na paintballu a pokud nekempim, tak to hned dostanu, ani nevim jak. I pár headshotů jsem dostal. Předpokládám, že v případě konfliktu by bylo hned po mě.
Osobně mě odjakživa baví víc technologie a podnikání, ale i tak jsem zvažoval univerzitu obrany, nakonec šel na cvut, tak jdu alespon do aktivní zálohy
Přijde mi že vojenská služba i jen jako základní výcvik je součást toho býti občanem, nemyslím si ale že by měla být povinná, nicméně ti co jsou ochotni bránit naše hodnoty života by mohli být nejak zvýhodněni, například o par procent nižší srážková daň atp.
Od toho bytí vojákem z povolání mě osobně odrazuje to že chci podnikat
Zrovna včera jsem se o tom bavil s dvouma vysoce postavenýma vojákama, a dostali jsme se k tomu, že tam prostě furt existuje kádrová kultura.
Jeden byl vyučenej mechanik a pak dokonce i tankovej mechanik ze školy, oficír otevřel knížku a “hele tady mam místo na řídicího přepravy raketových systémů”. Nebo další řídil Tatru jako hasič ale i tak se musel znova učit točit volantem v armádě.
Ha, dezolátský kanál strikes again. No, proč nevstupují… buzerace, každoroční přezkoušení, tabulkový plat, aby zbylo víc na “velitele”. Ti, co už do AZ vstoupit chtěli, tak dávno učinili.
Nízká nezaměstnanost mladých, lepší/lépe placené/méně náročné karierní alternativy. Každopádně i tady platí, že budoucnost patří robotizaci a AI.
Protože plat je na hovno. Chvíli jsem o tom uvažoval ale jako programátor bych prostě přišel o třetinu až polovinu platu a zdaleka bych neměl takovou volnost jako teď. Předpokládám že v jiných zaměřeních to bude podobné.
A proč tam nejdeš ty?
víc důvodu za mě
1) z dob komunismu to nemá moc preztiz, i když je armáda úplně jinde
2) Armáda je cesta z chudoby pro mladé lidi, nemusis nic umět, stačí jen trocha fyzicky a můžeš jít dělat bigose. Plat je nic moc ale všechno za tebe armáda platí, dá se tak hezky našetřit. V Čechách není moc chudých lidí
3) nízké platy u specialistů v armádě – když ti je 35 tak to tam moc financne zajímavé není, to už bydlet na kasárnách nechceš 🙂
jinak pár kamarádů/znamych v armádě mám a jsou vesměs spokojeni 🙂
Všichni tu zmiňují peníze, nicméně za mě je asi nejhorší a zbytečnost určitých předpisů, to že na Vyškov musíš mít ukončenou pracovní smlouvu – v době nástupu do Vyškova nesmíš být nezaměstnaný – jdeš do něčeho co nemáš jistý, pohoršíš si s penězma a zavřeš si dveře do starý práce. Radši bych si na dobu vyškova čerpal dovolenou než dával výpověď.
Já třeba nemám zájem zabíjet lidi takže asi nejsem cílovka.
Nevím jestli to pořád platí, ale dřív se hodně lidí dívalo na armadu hodně přes prsty, až v podstatě nenávistně. Když jsem někdy v 15 letech projevil zájem o armádu, tak mi máti vyhrožovala vyhozením z baráku, jestli budu dělat “gumu” a pojedu na “pakárnu”. Pak už mě to nezajímalo, ale tehdy to odrazovací efekt mělo slušnej.
Zkostnatělost celého systému;
“fundovaní” ministři jež ničemu nerozumí a nenechají generály dělat jejich práci;
generálové co mají v píči, protože proč by se namáhali, když už berou 100 000,- měsíčně;
a navíc s armádou mohla vláda vžycky v pohodě vyjebat.
Protože jako vojín budeš mít 25 000 a za to opravdu rodinu neuživíš.
Batohy se nakupovaly… jo už vím, 6 let (a jsou už vůbec nakoupený?). Beru to jako nápovědu, jak to asi vypadá se zbytkem.
Normálně chybí vlastenectví. Co mám chránit kromě své blízké rodiny? Kulturní dědictví pro mě nemá význam.
Za sebe spíš mohu říct proč jsem to kdysi udělal.
– šance se radikálně osamostatnit od rodičů
– získat vzdělání bez jejich jediné kačky.
– Trochu Amerika. Lákalo mě to co je tam běžný jistá čest že jsem něco zvládl (thank for your service…) zároveň sociální a kompeteční výtah
– Trochu punk. Někdo hledá vymezení se proti společnosti v subkulturach, někdo paradoxně v tomto. Musíš říct že jsem životem “octavka hypoška Egypt a nezájem o ostatní” opovrhoval.
– dobrodružství, chtěli jsme s kamarádem do cizinecké legie. Při opravdu dlouhém zkoumání ale vyšla AČR jako lepší nabídka. Jasně legoš nejsem a už nikdy nebudu. Zato jsem časem nabral jazyky, školy a jakousi i hrubě negativní i velmi pozitivní zkušenosti s rozsahem lidí od profesorů po lidi co si myslí že křeče je potřeba vybehat. Ten kámoš tam nakonec začal sloužit taky a asi ještě dlouho bude.
Dnes už tam nejsem, ještě pár let se mi po tom stýskalo. Ale dnes část těch věcí pořád využívám ve prospěch sebe i druhých. Octavku i hyposku mám. Tu mimo jiné balíku peněz co jsem nabral za služby. Něco jsem odnes na nějakou dobu nervama a dnes jsem vyklidnemy jak zenová zahrada.
Odešel jsem kvůli bossingu. To bylo svého druhu trauma kde se střetl můj dream job ze světem lidí co je jim prostě i jejich služba jedno. Následně na bossing navazovala i nemožnost změnit útvar nebo vyjet v dalším kontraktu do zahraniční operace, což mě velmi lákalo. Ano, jako bossing jsem to dokázal pojmenovat až po pár letech kdy mi až po mnoha probráních daného došlo že to ani na poměry armády nebyl normální tvrdší přístup ale úplný exces.
Každý si v dnešní době dokáže najít jak vypadá soudobý boj a moc atraktivní to teda není, a armáda potřebuje teď Prostě “maso”, odborníky samozřejmě taky, ale né v takové míře
Rekl bych že asi nechtějí
Hovorí sa že vojak bojuje voči tomu čo je pred ním, aby ochránil to, čo je za ním, takže dnes asi to čo je za nimi neni hodné ochrany
Já bych tam i šel. Ale jen s tím, že bych si měl možnost vybrat jakou pozici bych vykonával. A to předpokládám asi nejde, nebo?
Zálohy jsou asi ještě horší to tě rovnou pošlou do zákopu.
Holt to není moc atraktivní, když je určitá možnost že dojde k válce i na našem území…
A kdo by tam taky kurva chtěl? Vážím si svého zdraví a svého života.
Neironicky si myslím, že bych nebyl dobrý profesionální voják. Zkoušel jsem se zlepši ve střelbě, ale nemám pro to oči. Mám problém s autoritami a posloucháním rozkazů bez vysvětlení – prostě potřebuju rozumět tomu, co dělám, abych byl komfortní v tom to dělat. Taky mám dost mizerný track record zodpovědnosti ve vedení – jednoduše mě zodpovědnost za jiné lidi neláká, takže být v nadřízené pozici je snad stejně špatné, jako podřízené. Teamwork makes the dreamwork, ale já jsem samotář a je fakt náročné se k aktivnímu teamworku donutit, prostě nejsem dobrý v kooperaci a koordinaci s jinými lidmi, pokud si to správně nedomluvíme a perfektně nedodržíme. (Jo, vím, zním jako osina v prdeli, ale fakt se snažím lidem kolem sebe pomáhat nebo aspoň nepřekážet a jsem rád užitečný, jen jsem prostě nemehlo a buď jsem zaseklý ve své hlavě nebo šíleně soustředěný na činnost – abych se soustředil na člověka vyžaduje, abych konal činnost, co se toho člověka aspoň nějak týká.). No a samozřejmě taky nechci být profesionální voják – není to typ práce, co by mě bavil. Ne, že by mě nějaká práce vysloveně bavila – pracuju, abych si dal jídlo do úst a střechu nad hlavu – ale když můžu pracovat s čísly, tak mě to baví podstatně víc, než jiné práce. Asi by mě bavilo dělat ve vojenské technice a nebo nějaké sotware/automatizační/strojové části armády, jenže to bych musel mít vysokoškolskej titul (Protože státní sféra je narozdíl od soukromý opravdu chce za každou cenu.) a i tak bych musel dělat tělesnou práci a výcvik.
Ve shrnutí bych tam byl fakt nepříjemnej živel pro lidi kolem, i když bych se snažil nebýt a s tím, jak mě jako malýho šikanovali fakt nechci vědět, co by mě čekalo někde, kde je s šikanou masivní problém a kde nemůžu šikanujícím prostě jen rozmlátit držku s tím, že nebudu potrestán a pokud budu, tak nějakým textem na cáru papíru nebo telefonátem rodičům.
Jestli někdy budu v armádě, tak jako civilní rekrut v boji za obranu naší země, ne jako profesionál, co je členem armády i v době míru. (To tahle tedy tak úplně neví, ale asi se chápeme, doufám?)
Dřív když jsem chtěl mě odmítli kvůli tetování. Teď to sice změnili, ale už si nemůžu si dovolit nebýt s rodinou 2 měsíce v průběhu Vyškova a pak se s nimi vídat jen o víkendech, jelikož v Praze/dojezdové vzdálenosti není pro mne vhodný útvar.
Upřímně se divím že tu ještě nepadla neochota někoho zabít nebo se zabít nechat..
Protože je to špatně placené, řve na vás kde jaký debil jen protože má vyšší hodnost a vy si to musíte nechat líbit. Vybavení a ubytování taky stojí za prd, protože taháte krámy co by jste si v civilu v životě nekoupil ani ve výprodeji a ubytován jste v něčem co se od dob vašich dědů moc nezměnilo.