“Vedo molto di ciò che abbiamo attraversato l’Olocausto. Considero il mio dovere di cercare di impedire che si ripeta in qualsiasi parte del mondo. Questa è la missione che segue dalla nostra esperienza”, spiega gli ottanta anni Stephan Kapos che motivano il motivo per cui va ancora alle dimostrazioni di propalestin; Parla ad alta voce dell’infanzia durante l’Olocausto e critica quanto politicamente ha abusato dell’esperienza dei sopravvissuti.
Questo è il motivo per cui è arrivato all’inizio di settembre da Londra a Praga, dove, oltre a incontrare alcuni politici cechi, si è esibito anche durante la luce dell’evento per l’infanzia guadagnata in Palestina e Israele.
“Ho una posizione relativamente speciale perché sono un olocausto sopravvissuto che può ancora parlare continuamente e non è un sionista”, ride un po ‘maliziosamente. È vicino alla capitale ceca a causa di suo padre che ha studiato qui. A causa della limitazione del numero di studenti ebrei nelle università ungheree nel suo nativo Budapest non poteva
Tutto il testo: https://denikn.cz/1841443/prezivsi-holokaustu-tum-co-zazivaji-palestinc-v-gaze-jsme-si-prosli-take/
https://i.redd.it/f21h50y2uaqf1.jpeg
di First_Platypus3063
6 commenti
„Izraelská politika se od plánu nacistického Německa na zničení židovské společnosti v Evropě v mnohém liší – ale má také mnoho podobností. Proto se jako přeživší holokaustu cítím povinen připojit k různým propalestinským protestům,“ vysvětluje a jedním dechem dodává: „Moje pozice je křišťálově jasná. Sionismus sám sebe vyčerpal tím, že podporuje genocidu. Genocida, kterou vidíme v Gaze, je naprosto jasná červená linie.
Rozdílů v přístupu k Palestincům si poprvé začal všímat během návštěvy rodiny v Izraeli. Část příbuzných, kteří přežili holokaust, se totiž vrátila do Transylvánie (tedy do Rumunska), kde později dostali nabídku k přesunu do nově vzniklého Izraele.
„Izrael si tehdy Židy prakticky kupoval. Směli odejít tam a nikam jinam, a to v době, kdy jste z východní Evropy na Západ nemohli,“ vypráví historii jedné z rodinných větví.
Poprvé za nimi přijel v šedesátých letech, několik let před šestidenní válkou; už tehdy tam však prý projevy rasismu vůči Palestincům a Arabům obecně viděl a slyšel všude. „Bylo to prostě ve vzduchu,“ vysvětluje a rukama orámuje prostor kolem sebe.
Vzpomíná na to, jak jeho rodina – včetně hrdinů a hrdinek, kteří pomáhali dětem jako on během holokaustu – nikdy nemluvila o Palestincích, ale vždy jen o nepřátelských Arabech. „Měl jsem třeba i zakázané kupovat si cokoliv v arabském obchodě,“ ilustruje tehdejší zkušenost. Jindy zase vyjel s průvodcem do Jeruzaléma rozděleného ostnatým drátem a zůstal v šoku z toho, jak neuctivě průvodce o lidech na druhé straně mluvil.
„Jednou jsem se s tetou díval na zprávy, zrovna probíhala palestinská demonstrace a nad hlavami protestujících se najednou objevily vrtulníky a začaly do davu střílet gumové projektily. Byl jsem naprosto v šoku, ale teta jen řekla: ‚Co máš za problém? Vždyť jsou to Arabové,‘“ přidává další příklad.
On sám Palestince, z nichž některé zná a je s nimi v pravidelném kontaktu, dnes vidí v docela jiném světle – jako přátele a výjimečné lidi.
„Navzdory všemu, co je potkalo, nejsou nenávistní. V tomto ohledu jde o pozoruhodné lidi. Když si představím, že to, co se páchá na nich, by se páchalo na Maďarech, Maďaři by byli násilní a mstiví v nejvyšší možné míře,“ zamýšlí se nad paralelou se svou rodnou zemí.
Postupem času a s přibývajícím věkem tak Kapos došel k závěru, že někteří Izraelci strach z Palestinců záměrně a uměle vytvářejí a zneužívají jako zbraň. Podobně jako termín antisemitismus.
No jo, dědovi už to holt moc nemyslí.
Vůbec mě to nezajímá a prazdný aktivismus dělat/podporovat nebudu. Stejně to jsou jenom komanči, co se v tomhle vyžívaj a samozřejmě slimáci.
nj tak asi zakazat globalne islam, ten ma genocidu zidu v manualu, jako prvni krucek by to bylo dobry
Jeden by si možná řekl, že když se jedno specifické etnikum pokusí zadupat do země a zničit tvůj po 2000 letech znovuzrozený stát, tak tvůj národ k němu začne přistupovat velice předpojatě a pejorativně. Ovšem jde o naprosto přirozenou reakci. Většina tohoto národa rovněž více méně po roce 1945 nenáviděla Němce a k vzájemnému smíření mohlo dojít jen proto, že si Němci desetiletí sypali popel na hlavu a i my jsme přiznali své historické pochybení a příkoří, jichž jsme se dopustili. Ale nic z toho nejde, když ti jedna ze separátních vlád etnika, se kterým se máš usmířit, zavraždí 1200 občanů – sester, bratrů, otců, matek a přátel a dalších 250 z nich rovněž unese a drží je jako rukojmí.