Oggi commemoriamo non solo la liberazione di Praga, ma anche il giorno in cui i Vlasov furono costretti a lasciare Praga dopo aver salvato la rivolta di Praga

Někde jsem zaznamenal, že jich bylo dost popraveno.

Na samotném sklonku války se armáda ROA ocitla v nezáviděníhodné situaci. Její jednotky byly umístěny po boku Schörnerovy milionové armádní skupiny „Střed“ v Čechách a na Moravě, kde měly dále brzdit postup Rudé armády, ale v dubnu 1945 – po dobytí Berlína Rudou armádou a smrti Adolfa Hitlera – bylo představitelům ROA jasné, že Německo válku prohraje a že je čeká ze strany Sovětského svazu trest za válečnou zradu a kolaboraci s fašistickým Německem. Jako jedinou šanci zachránit se spatřovalo vedení ROA v pomoci Čechům při povstání, čímž si chtělo získat jejich sympatie. Současně představitelé ROA věřili v postup Američanů hluboko na české území, při kterém chtěli Američanům asistovat a měli záměr získat pro Američany pod kontrolu co největší část Čech, kam by následně nevstoupila Rudá armáda. Při vzájemné korespondenci Vlasov s velitelem ROA v Praze Sergejem Buňačenkem doslova uváděli, že je jejich cílem „pomoci Čechům od Němců, aby jim dále bylo pomoženo od bolševiků“. Dne 30. dubna 1945 začali představitelé ROA jednat s českým odbojem, reprezentovanou Českou národní radou, přičemž výsledkem tohoto jednání byla dohoda o zapojení ROA do bojů proti Němcům.[4] Dne 5. května 1945 se začaly přesunovat jednotky ROA ze Suchomast do Prahy, kam dorazily v brzkých ranních hodinách dne 6. 5. 1945. Při vypuknutí Pražského povstání se tak ROA postavila na stranu povstalců, a dva dny bojovala po jejich boku, kdy skutečně nesla největší tíhu bojů s německými vojsky. Vojáci ROA neboli vlasovci (jak byly Čechy jednotky ROA nazvány díky jejich veliteli generálu Vlasovovi) obsazovali pod velením Sergeje Buňačenka v Praze důležité opěrné body a uzly a ovládli velkou část Prahy a jejího předměstí. Zde vedli boje proti německým vojskům, osvobodili levý břeh Vltavy, především Smíchov, pronikli až na Pankrác a při ústupu zdrželi, za velkých ztrát, protivníka u Lahovického mostu. Obklíčili Ruzyňské letiště, ale německým silám se podařilo z obklíčení ustoupit a vlasovci se střetli pouze se zadním vojem.[5]
Již druhý den bojů si však Vlasovci začali přivlastňovat Pražské povstání sami pro sebe – nárokovali si ukořistěné zbraně, které následně chyběly československým povstalcům, což navyšovalo jejich ztráty na životech, a zároveň se dožadovali v budově povstaleckého rozhlasu, aby bylo vysíláno jimi diktované provolání ke světové veřejnosti, ve kterém chtěli vylepšit svůj obraz a zajistit si beztrestnost. Když redakční rada pražského rozhlasu jejich nátlak odmítla, rozhodli se vlasovci pro vojenský útok na budovu rozhlasu. K tomu však nakonec po vzájemném vyjednávání představitelů ROA a České národní rady nedošlo, když si i rozhořčení vlasovci sami uvědomili, že taková událost by jim na jejich poválečném obrazu nepřidala.